Návrh změny zákona o pedagogických pracovnících.  

379/2015 Sb. o pedagogických pracovnících v platném změní tak, aby při nedostatku cca. 6000 učitelů bylo umožněno vykonávání přímé pedagogické činnosti i odborníkům, kteří absolvovali vysokoškolské studium ve svém oboru bez ohledu na stupeň VŠ vzdělání. Připadá nám diskriminující vylučovat z pedagogického procesu učitele s dlouholetými praktickými zkušenostmi, kteří ale nemají Mgr. titul, ale např. Bc. a studovali pedagogické disciplíny v programech celoživotního vzdělávání buď na VŠ, nebo NIDV (Národní institut dalšího vzdělávání učitelů)…

Navrhujeme změnu zákona v tomto smyslu:

1. Poměnit zákon tak, aby si mohl ředitel školy pracovníka, o kterém ví, že je toho hoden a má VŠ, si ponechat, i když nesplňuje požadavky zákona.

2. Nebo stanovit za závazné absolvování VŠ studia pro pedagogické pracovníky bez dělení na stupně, popřípadě ponechat Mgr. studium jako doporučené, ne závazné.

3. Udělovat na doporučení ředitele školy i individuální výjimky lidem, kteří podle současné dikce zákona na ně nemají nárok, ale přesto byli kvalitním pedagogy ve školství.

4. Zrušit tento zákon zcela bez náhrady, tak jak je to ve firmách, kde vedení rozhoduje o složení svých zaměstnanců, a pokud je dobré, tak je nezajímají diplomy, ale schopnosti pracovníka

 

Děkujeme za ochotu projednat náš návrh.

 

Odůvodnění:

1. Je opravdu třeba nutit VŠ vzdělané lidi s mnohaletou letou praxí absolvovat další studia na úkor jejich profesního a osobního života? Neměli bychom se zamyslet nad otázkou, co činí odborníka odborníkem, papír, nebo znalosti a zkušenosti. Některé obory na odborných ale i pedagogických fakultách lze absolvovat jen v bakalářském stupni studia.

2. Naše školství ve všech vzdělávacích stupních je značně teoretické a velmi mu chybí propojení s praxí. Vyvstává otázka, zda při nedostatku učitelů lpět na formálních titulech, či si také vážit kolegů s dlouholetými praktickými zkušenostmi, jak pedagogickými tak odbornými. Tyto nikomu žádná zkouška na sebekvalitnější univerzitě nenahradí.

3. Srovnáme-li studium na fakultách odborných a pedagogických, zjistíme, že v bakalářském gradu se na obou typech škol věnuje hlavně odbornému studiu, na FF poněkud šířeji, než na PF a až v magisterském stupni se na pedagogických fakultách probírá šířeji pedagogika, psychologie a didaktika, oborová část studia je věnována více méně výběrovým předmětům.

4. Soudíme, že se zásadně neliší kvalita vzdělání absolventa v odborné  Bc. jednooborovém studiu od absolventa PF v Mgr. dvouoborovém studiu, pokud ke své specializaci má vystudované doplňující pedagogické studium.

5. Vysokoškolský zákon hovoří toliko pouze o studijních programech, nehodnotí jejich kvalitu, jsou rovnocenné. Tedy neplatí, že Bc. studium je jednodušší, než Mgr. nebo neúplné VŠ studium, tak jak si bohužel část neznalé veřejnosti i po 17 letech existence obou studijních forem myslí. Mgr. studium je pouze rozšířené o specializovanější předměty vědeckého charakteru než praktičtěji pojaté Bc. programy. Podivujeme se nad skutečností, že současná norma absolventa Bc. vysokoškolského studia takto diskriminuje. V tomto bychom se měli inspirovat třeba Velkou Británií, kde druhý a třetí stupeň studia je považován za postgraduální. 

6. Samozřejmě opět na každé fakultě je trochu jiná situace, jiné předměty, studijní programy, jinak poskládaný rozvrh, což jistě nijak nepřispívá ke sjednocení požadavků na vzdělání, což tato norma měla učinit. Vyvstává opět otázka, co by měl vlastně učitel umět a jaký by měl být. Je to vůbec definovatelné zákonem?

7. Další problémy sjednocování požadavků na vzdělání působí dle našeho názoru skutečnost, že ti, kdo studovali před rokem 1998 a tedy neměli rozdělené studium na dva univerzitní stupně Bc. a Mgr. a tedy psali jednu diplomovou práci a skládali jedny státní zkoušky, ne dvě práce a dvoje státnice, jak je tomu dnes. Dále nemuseli dělat přijímací zkoušky po Bc. studiu do Mgr. studia.

8. Poněkud fascinující nám připadá skutečnost, jak je podle současné přísného zákona možné, že Mgr. učitel může v případě nutnosti učit předměty mimo svůj obor, tedy ty, které nestudoval a Bc. učitel své obory ne. Je to spravedlivé?

9. Jedním z argumentů, který ospravedlnil vyhnání či donucení praktiků k dalšímu studiu po roce 2014 tuto, bylo, že nelze uznat všem učitelům dlouholetou praxi, protože zkušenosti a vzdělání doplněné praxí není měřitelné. K tomu lze pouze dodat, že se všichni lidé působící ve veřejné sféře a obzvláště ti pracující s lidmi se neustále vzdělávají, je to condicio, sine qua non, podmínka, bez které nelze pracovat nejen ve školství, ale kdekoli a s jakýmkoli dosaženým vzděláním. A to, že neformální vzdělání není měřitelné, není zcela pravda, z hlediska byrokratických plošných norem zřejmě měřitelné není, z hlediska ředitele školy, rodičů a studentů však ano. Qualis rex - jaký je král - učitel, ředitel, talis grex - taková je jeho družina – učitelé, studenti… Skutečným měřítkem pro obstání v tomto i jiných zaměstnáních jsou výsledky školy, firmy…, v případě školy kritéria, jací z ní vycházejí absolventi, jaké klima panuje na škole a ve třídě.

10. Tato norma působí problémy ředitelům, neboť je nedostatek učitelů a jim stejně nezbývá nic jiného, než na přechodnou dobu zaměstnat lege artis nekvalifikované lidi. Ředitel tak může učinit, ale pouze do té doby, než se přihlásí někdo „kvalifikovaný“, pak ho musí propustit. Je jasné, že takovýto dočasný záskok za „kvalifikovaného“ učitele není pro „nekvalifikovaného“ absolventa VŠ, opravdu zrovna lukrativní nabídkou, která se neodmítá.

11. Dále soudíme, že současná norma připravila z etického hlediska mnoha učitelům a hlavně učitelkám matkám a služebně starším kolegům (výjimky se ze zákona dávají až od 55 let) „peklo na zemi“, neboť byli zatíženi zbytečnou a ponižující nutností, dále studovat, povětšinou ty samé obory, z nichž již jeden akademický získali, bez ohledu na praxi, zkušenosti a dosažené byť nemagisterské vzdělání. Nikdo na VŠ jim nic neodpustí, nebo většinou neuzná zkoušky z předcházejících studií a to i v rámci jedné univerzity, a každému je jasné že pří studiu např. TV nedosahují výkonů jako ve dvaceti letech, podle současného zákona tyto výkony zvládnout musejí, protože jinak nedostudují a budou propuštěni. Samostatnou kapitolou je pak skutečnost, že ne všechny obory lze studovat v tzv. kombinované formě studia (dálkově) av magisterském gradu.

12. Neustále se hovoří o vyhoření učitelů. Soudíme, že zbytečné byrokratické zatěžování učitelů v různých oblastech školského života vede k rychlejšímu vyhoření a psychickému kolapsu organizmu, než samotná pedagogická praxe.

Pevně věříme, že zmírnění této přísné normy povede k vzájemnému obohacení školství směřujícímu k propojení s praktickým životem, abychom se učili opravdu ne pro školu, ale pro život (non scholae, sed vitae discimus, jak by řekli antičtí učenci) a pro větší flexibilitu zaměstnanosti v naší zemi. 

​

​

V Jihlavě 30.9.2019

​